Něco o něm
Cyclops byla americká loď, která zmizela 4.března 1918 na cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii. Na palubě bylo 309 členů posádky. Loď disponovala v té době již běžným rádiovým spojením a v době zmizení vezla jako náklad manganovou rudu. V době, kdy Cyclops zmizel, stále ještě zuřila válka, mělo se tedy nejprve za to, že se stala obětí Němců - buď, že najela na německou minu, nebo, že ji potopila německá ponorka či válečná loď. Po válce však tyto teorie vzaly za své, protože se prokázalo, že v té době v dané oblasti nebyly žádné německé miny a neoperovaly tam ani jejich lodě či ponorky.
Nicméně po skončení války se němečtí agenti v Jižní Americe přihlásili s tím, že mezi náklad umístili časované bomby. Další vysvětlující teorie praví, že na lodi došlo ke vzpouře, jelikož kapitán byl nesnesitelný a značně podivínský, možná až duševně vyšinutý, jelikož byl pravidelně vídán, jak kráčí po mostě oblečený jen ve spodkách a s buřinkou na hlavě. I další hypotéza operuje s kapitánem jakožto s klíčovou osobou - byl původem Němec, což vedlo k myšlence, že zradil a převedl loď na stranu nepřítele. Tomu by odpovídala i zvláštní okolnost plavby - Cyclops se totiž po vyplutí z Barbadosu náhle obrátil jižním směrem, místo určeným severním. Loď zmizela za pěkného počasí, vál jen mírný vítr. Cyclops se zmítal v bouři.
Podle některých domněnek mohla Cyclops stáhnout do moře obrovská chobotnice, nebo se loď prostě potopila za bouře. Na dno mohla Cyclops poslat i náhlá sešová vlna (tento pojem si vysvětlíme o něco dále). Je docela zajímavé, že jedna z vysvětlujících teorií, jejímž autorem je M.S.Tisdall a která říkala, že Cyclops se možná převrátil dnem vzhůru, poskytla námět pro film "Dobrodružství Poseidonu" (s Gene Hackmanem v hlavní roli). Letka avengerů, která zmizela ve druhé světové válce.
VRAKY V HLUBINÁCH MLČÍ
Nemizejí jen lodě, mizí i letouny a tady zmizelo hned pět válečných bombardérů najednou. Svého času slavnou záhadou bylo zmizení pěti amerických letounů TMB 3 Avenger letky Flight 19. Bylo to někdy koncem roku 1945 a z USA byla vyslána do Itálie eskadra sedmi bombardérů. Letecká základna Fort Lauderdale, Miami,....hodiny ukazují 14.10 je 5.prosince 1945 a od betonové rozjezdové dráhy se odlepuje poslední ze skupiny letadel. Skupina míří na východ. Byl to běžný let a počasí bylo příznivé. Z dochovaných archívů se můžeme jen dohadovat, co se vlastně stalo.
Byl zachycen rozhovor mezi posádkami lodí a letadel, který jasně ukazuje na to, že ztratili orientaci. Někdo se ptal, co ukazuje jeho kompas a potom ještě dodal, "Vůbec nevím kde jsme. Asi jsme po poslední obrátce zbloudili." Komunikace ještě chvíli běžela, byly sděleny orientační body, které měly pomoci pilotům v jejich zpáteční cestě. Počasí se začalo zhoršovat. Kapitánem jednoho z letadel byl Dick Stern, jeho letoun se dostal za krásné noci, asi 500 km od Bermud do silných otřesů a jeho stroj začal prudce ztrácet výšku. Stroj se však podařilo ovládnout a přistál na letišti v Bermudách. Po chvíli se objevuje ještě další stroj, který se dostal do obdobných potíží, ale ostatních pět zmizelo úplně beze stopy, do záchranné akce vstupují dva Avengery. Vydávají se hledat své ztracené kamarády, kterým již možná dochází palivo ve strojích. Smutné události, jakoby tento den nebraly konce. Po určité chvíli se ztratí i záchranné letouny. Velení se nevzdávalo a na druhý den vyslalo do přibližné oblasti možné nehody, další letouny, které měly pátrat po troskách letadel, nebo po posádkách. Bohužel se nic nenašlo a tak nad touto událostí visí stále jeden velký otazník. Milovnici záhad jsou přesvědčeni, že letouny i se svými piloty zmizely v časoprostorové díře, odvážnější tvrdí, že byly zhltnuty vesmířany. Americké vojenské námořnictvo je však realističtější. Výsledky podrobného šetření naznačují, že s největší pravděpodobností piloti vinou navigační chyby zabloudili. Letouny se s prázdnými nádržemi zřítily do moře.
V roce 1991 se objevily zprávy, že trosky letounů byly nalezeny asi 15 km od Fort Lauderdale na Floridě, ale celá causa zůstává stále nejasná. Tehdy totiž výzkumná loď Deep See objevila v této oblasti na dně několik avengerů v těsné blízkosti. Jeden nalezený vrak měl dokonce číslo shodné s číslem stroje z osudové letky Flight 19. Mluvčí US Navy však řekl, že vojenské letouny "čísla dědí" a že jde o letoun z havárie, která je staršího data, někdy z válečných let 1943 až 1945. V místě nálezu byl cvičný bombardovací cíl. Trosky byly tím, co zbylo z letadel, jejichž pilotní žáci je nezvládli a havarovali. Avengery nešťastné letky Flight 19 tedy nalezeny nebyly. Není to však rozhodně důvod k tvrzení, že v tragédii měli prsty proradní malí zelení pidimužíci z létajících talířů. Ostatně nic takového nenapadlo žádného z novinářů, kteří o případu zmizení letounů Avenger bezprostředně po události psali. V červnu 1950 však zmizela ve stejné oblasti nákladní loď Sandra a tehdejší noviny zveřejnily seznam záhadných zmizení dalších lodí. Objevila se první podezření, že jde o oblast přivolávající tragédie. Záhadologové zavětřili: je všechno opravdu tak, jak se tu tvrdí?
Po zmizení letky avengerů se vršila jedna záhada za druhou: ztracené stroje, posuny v čase, předměty vynořující se z moře.. Stejnou rychlostí vznikaly i hypotézy: mimozemšťané, podmořská civilizace, Atlanťané, obrovské bubliny plynu, infrazvuk působený bouřemi. Trochu stranou pozornosti záhadologů zůstala jedna velmi pravděpodobná hypotéza - Florida se svým kosmickým přístavem a strategicky dobře umístěná Kuba byly zajímavé i pro "výzkumníky" z někdejšího SSSR. A sovětští vědci se o problém bermudského trojúhelníku skutečně živě zajímali. S koncem studené války také ubylo zpráv o záhadách v této oblasti.
Americké bombardéry zmizely roku 1945 beze stopy.
MARINE SULPHUR QUEEN
Marine Sulphur Queen byla 142 metrů dlouhá nákladní loď, která převážela 15 000 tun roztavené síry v ocelových nádržích. Vyplula z Beaumontu v Texasu a měla namířeno do Norfolku ve Virginii. Posádku tvořilo třicetidevítičlenné mužstvo. Poslední zpráva, pocházející z lodi Marine Sulphur Queen, pocházela z 3.února 1963, kdy hlásila svou pozici - blízko Key West ve Floridské úžině - a zpráva neobsahovala nic, co by nasvědčovalo tomu, že něco není v pořádku. Loď se začala pohřešovat tehdy, když neodpověděla na telegrafickou zprávu. Dne 6.února pobřežní hlídka tedy zahájila pátrání. To bylo zakončeno 15.února s nulovým výsledkem, ale o pět dní později vojenské námořnictvo ohlásilo nález záchranné vesty z Marine Sulphur Queen na širém moři, 24 km jižně od Key West.
Rozběhlo se tedy nové pátrání, nebylo však objeveno nic jiného než jen další záchranná vesta. Skeptici vyslovili teorie zahrnující výbuch síry, převrhnutí lodě, najetí na minu či zadržení Kubánci. Absence těl by mohla být vysvětlena faktem, že tamní vody jsou obývány žraloky a barakudami. Sirný plyn možná unikl z barelů a otrávil posádku, a to tak rychle, že nestačila vyslat nouzové volání. Smrtící dávka plynu mohla uniknout i velmi úzkou spárou. Tankery typu T-2, kteréhož druhu byla i Marine Sulphur Queen, měly špatnou pověst, co se poruchovosti týče - v předešlých letech se tři T-2 v půli rozlomily. Z doby, kdy Marine Sulphur Queen zmizela, pochází hlášení od důstojníků z lodi Honduras flag banana, že jejich loď se dostala do oblasti, kde byl cítit silný štiplavý zápach - bylo to 15 mil od mysu San Antonio, západního cípu Kuby, a to ještě před úsvitem 3.února. Spekulovalo se, že zápach pocházel ze síry, která unikla z potopené či ztroskotané lodi.
CESSNA
Dále známe případ, kdy si dva mladí lidé vyletěli ve svém letadle Cessna. Po nějakém čase však ztratili orientaci a asi dvě hodiny kroužili nad ostrovem, který oba popsali jako pustý. Jejich letadlo ani jeho vrak se nikdy nenašlo, přestože ho hledala nejvýkonnější a nejúspěšnější záchranná jednotka na světě celý týden. Nikdy nebyla vyřešena záhada, proč pilotka neviděla mohutný hotel, táhnoucí se přes celý ostrov, jenž byl samozřejmě velice dobře osvětlen. Bylo dokázáno, že to byl právě tento ostrov, nad kterým kroužili. Popsali to totiž návštěvníci hotelu, kterým byl dvouhodinový zvuk kroužícího letadla velice nepříjemný
SVĚDECTVÍ
Ne každé setkání s podivnými jevy v Bermudském trojúhelníku má fatální následky. Několik lidí, kteří z nebezpečné situace vyvázli, o svém zážitku podávají svědectví. Jedním z nich je i kapitán Don Henry, člověk s letitými zkušenostmi coby námořní kapitán, který vypráví o události, kterou zažil v roce 1966. "Vraceli jsme se na zpáteční cestě mezi Portorikem a Fort Lauderdale. Byli jsme pryč tři dny a v závěsu jsme měli prázdnou cisternovou loď, která předtím vezla ropný nitrát. Byl jsem na palubě Good News, 53 metrů dlouhé vlečné lodě s dvěma tisíci koňskými silami. Přívěs, který jsme táhli, vážil 2 500 tun a byl na laně 333 metrů za námi. Dorazili jsme do oblasti Tongue of the Ocean, když jsme projeli Exumas. Hloubka byla asi 1 100 metrů. Bylo odpoledne, počasí bylo dobré, obloha jasná. Zašel jsem na několik minut do kajuty na zádi můstku, když jsem náhle zaslechl ten křik.
Vyšel jsem z kajuty na můstek a zavolal jsem: "Co se to tam k čertu děje?" Automaticky jsem se podíval na kompas, který se protáčel ve směru hodinových ručiček. Nebyl důvod, aby se něco takového mělo někdy stát - jediné místo kromě zdejší oblasti, o kterém jsem se doslechl, že v něm k něčemu podobnému dochází, bylo na řece sv.Vavřince v Kingstonu, kde je snad velké ložisko železa nebo kde možná meteorit na dně způsobuje takové bláznivé chování kompasu. Nevěděl jsem, co se stalo, ale dělo se něco velkého. Zdálo se, že voda přichází ze všech směrů. Horizont zmizel - vůbec jsme ho neviděli - voda, obloha a horizont splynuly v jedno. Neviděli jsme, kde se nacházíme. Ať už šlo o cokoli, obralo nás to o veškerou energii z našich generátorů. Všechny elektrické spotřebiče a zásuvky náhle přestaly být pod proudem. Generátory stále pracovaly, ale nedodávaly žádnou energii. Lodní inženýr se pokoušel nahodit přídavný generátor, ale nemohl ho nastartovat.
Dělal jsem si starost o vlek. Lano bylo napnuté, ale já jsem ho neviděl. Zdálo se, že ho zahalil mrak, a vlny kolem něj se zdály mnohem větší než v ostatních oblastech. Nařídil jsem plný plyn. Neviděl jsem, kam jedeme, ale chtěl jsem se z toho propadeného místa dostat co nejrychleji. Zdálo se, že nás chce něco přitáhnout nazpátek, ale úplně se mu to nedaří. Když jsme z toho vyjeli, jako bychom se dostali z mlhové záclony. Když se nám to podařilo, vlečné lano trčelo vodorovně - jako ten starý indiánský trik s provazem - a na jeho konci nebylo vidět nic, jen ta všudypřítomná mlha kolem. Vyskočil jsem na hlavní palubu, loď zabrala. Zatracený přívěs vyjel z mlhy, ale nikde jinde žádná mlha nebyla. Vlastně jsem mohl vidět do dálky asi 17 kilometrů. V oblasti mlhy, kde měl být přívěs, byla zčeřená voda, i když vlny nebyly příliš vysoké. Rozhodně nejsem žádný hrdina, protože mě ani nenapadlo, abych se tam vracel a zjistil, co to tam bylo.
Zažili jste někdy ten pocit, když vás dva lidé tahají za ruce v opačných směrech? Měli jsme pocit, že jsme byli v oblasti nebo v místě, kde někdo nebo něco chtělo, abychom byli jinde než tam, kam jsme měli namířeno. Horizont byl mléčný. Když jsme odjeli, museli jsme znovu nabíjet baterie. Musel jsem vyhodit padesát baterek do ruční svítilny. Slyšel jsem, že některým lidem se přihodilo totéž a jednou dokonce vlek zmizel i s lidmi na palubě a s uříznutým vlečným lanem."
PŘÍRODNÍ VLIVY JAKO MOŽNÉ PŘIROZENÉ PŘÍČINY
Záhy se objevily úvahy, co je vlastně příčinou všech nevysvětlitelných katastrof - třebaže autoři těchto úvah povětšinou dobře věděli, že ono "nevysvětlitelné" je a bylo ve většině případů vysvětleno především bedlivými pojišťovnami.
Je známo, že pojišťovny hned tak nevydají peníze a všechny události bedlivě šetří. Při haváriích letadel a lodí jde totiž o nemalé částky. Byly publikovány všelijaké úvahy.
Z uvedených případů jasně vyplývá, jak asi probíhají zmizení v Bermudském trojúhelníku. Od zmizení v jiných částech světových oceánů se liší hlavně tím, že většinou nehlásí žádné potíže, nevolají rádiem o pomoc a po jejich zmizení se nenajdou žádné trosky.
Tragédie v této oblasti jsou dvojího druhu:
a) ztrácejí se celé lodě a letadla včetně posádky
b) někdy zmizí jen posádka - občas je nalezena tzv.bludná loď, tj.loď, která se plaví bez posádky
Oblast nazývaná Bermudský trojúhelník se vyznačuje několika velice podivnými jevy či zvláštními skutečnostmi, z nichž některé si teď vyjmenujeme:
Bílé vody na Bahamách
- je to zvláštní záře v moři, která se vyskytuje u Baham poblíž západních okrajů Sargasového moře. Je vidět samozřejmě jen v noci. Posádka Apolla 12 informovala, že tyto svítivé pruhy byla poslední světla ze Země, která při svém letu na Měsíc viděla. Tento úkaz bývá vysvětlován různě: jako slín rozvířený rybami ve vodě, jako hejna ryb nebo jiná organická hmota, zřejmě plankton. Magnetické anomálie
- Bermudský trojúhelník je prý jedno ze dvou míst na světě, kde magnetický kompas ukazuje ke skutečnému (tj. geografickému) severnímu pólu a nikoli k magnetickému, jak je tomu ve zbytku světa. Rozdíl mezi těmito dvěma směry (ke geografickému a magnetickému severnímu pólu), který je třeba brát v úvahu ve zbytku světa, se označuje jako variace kompasu. Pokud se člověk plaví kolem světa, pohybuje se rozpětí variace v odchylce až o 20 stupňů. Jestliže se variace kompasu neeliminuje, může navigátor skončit daleko mimo zamýšlený kurs. Další neblaze proslulou oblastí, kde se tento jev (střelka kompasu ukazující ke geografickému severnímu pólu) vyskytuje, je Ďáblovo moře, které se nachází u jihovýchodního pobřeží Japonska. Taktéž ono je známé záhadnými zmizeními. Poruchy přístrojů
- v největší míře to jsou poruchy kompasů, které nelze vysvětlit předchozí popsanou anomálií. Kompasy se v určitých oblastech Bermudského trojúhelníku doslova zblázní, střelky se protáčejí, ukazují úplně nesmyslně a pokud je k dispozici více kompasů, každý ukazuje úplně jinak. Často také ostatní přístroje na lodi či v letadle přestanou fungovat. Občas je posádka konfrontována s jevem, který často hlásí lidé, kteří se blíže setkali s UFO - tzv.energetické vysátí, tj.veškerá elektrická energie se najednou ztratí.
Sargasové moře
- většina zmizení se odehrála právě v tomto zvláštním kousku oceánu, známým hlavně coby oblast tření úhořů. Stojaté vody Sargasového moře naháněly dřívějším námořníkům hrůzu - často se totiž stalo, že buď díky tomuto aspektu, nebo vinou chaluh, jimiž bohatě oplývá, či bezvětřím, které v této oblasti často panuje, zde lodě uvízly. Ani dnes není tato oblast zrovna nejbezpečnější. Jsou zde i další, spíše drobné zajímavosti, jako například ta, že občas potápěči v těchto místech pozorují, že ryby plavou břichem vzhůru (samozřejmě živé ryby :)), čehož příčinou mohou být právě magnetické poruchy.
Počasí
- v karibsko-atlantické oblasti je velice proměnlivé a nepředvídatelné. Bouře přicházejí rychle a náhle, což způsobuje problémy lodím a letadlům.
